Židovské ghetto


Někdejší židovská čtvrť náleží k nejcennějším památkám svého druhu na území Čech. Její osu tvoří navazující ulice Karolíny Světlé a Na Hradbách, které v minulosti tvořily jedinou “Židovskou“ ulici. Volný přístup do ghetta z Kouřimské a Pražské ulice asi původně znesnadňovaly zdi, opatřené průchody s uzavíratelnými branami či řetězy. Čtvrť tak kdysi byla samostatně žijícím světem uvnitř křesťanského města. Její početné obyvatelstvo (v polovině 17. století takřka 400 osob) se tísnilo v necelých čtyřech desítkách domů, které po četných přestavbách, vedených ve snaze získat větší prostor k bydlení, získávaly bizarní vzhled. Až do oficiálního zrušení ghetta v roce 1782 a především jeho skutečného spojení s ostatními částmi města po roce 1848 zde panovaly otřesné hygienické poměry, které byly příčinou šíření nejrůznějších epidemií.
Vývoj židovské čtvrti byl poměrně složitý. Jádro ghetta, doložené v písemných pramenech již k roku 1377, leželo přibližně v místě styku dnešních ulic Na Hradbách a Karolíny Světlé, kde v blízkosti městských hradeb stála již ve středověku synagoga. Severní hranice čtvrti přiléhala k parcelám domů na nároží Pražské ulice, na východě zástavba ghetta dosahovala pouze k vyústění Zlaté uličky. V 16. a 17. století se však Židům podařilo přikoupit několik křesťanských domů v sousedství, takže plocha ghetta se zvětšila takřka o třetinu. Skutečnost, že některé ze židovských domů se náhle objevily v zástavbě “křesťanských“ ulic, byla řešena řadou diskriminačních opatření. Okna a dveře, vedoucí mimo prostor ghetta, měla být v některých případech dokonce zazděna, či alespoň opatřena mřížemi. Tento stav trval až do konce 18. století. Problematická hygienická úroveň čtvrti byla postupně řešena četnými přestavbami a demolicemi. V první čtvrtině 20. století byla zbořena téměř celá jižní polovina ulice Karolíny Světlé, čímž byl těžce narušen ucelený ráz této části města. Na místě židovských domů vyrostly nové budovy, které svými proporcemi ostře kontrastují s okolím. Od druhé poloviny 20. století většina historické zástavby ghetta chátrala, takže řada domů se ocitla na pokraji zániku. Od 90. let 20. století je však realizována jejich postupná obnova.
Nejvýznamnějšími objekty ghetta byly v minulosti synagoga a židovská škola. Jádro někdejší školní budovy čp. 126 tvoří levá (jižní) část, jež obsahuje pozůstatky gotického domu ze 14. - 15. století, přestavěného po roce 1745. Z této doby se zachovalo pozdně barokní průčelí, jehož vzhled prozrazuje souvislost s tvorbou stavitele Josefa Jedličky. V 19. století byl dům užíván jako obydlí rabína. K němu byla v letech 1844 – 1846 pro nově založenou triviální školu přistavěna nová budova (čp. 157), která zaujala poslední volnou parcelu ghetta, kde dříve bývala ulička vedoucí k synagoze. Svému účelu škola sloužila do doby po roce 1918. V roce 1992 byla na jejím průčelí odhalena pamětní deska 2200 obětem z řad židovského obyvatelstva, deportovaným v době druhé světové války z území tehdejšího kolínského oberlandrátu.
Průjezdem v přízemí této budovy je přístupná synagoga, která je mimo Prahu jednou z nejstarších a nejcennějších památek svého druhu v Čechách. Vybudována byla asi před rokem 1422. Ve druhé polovině 17. století došlo k její významné raně barokní přestavbě, dokončené roku 1696. Po několika dalších úpravách byla po roce 1815 synagoga rozšířena do parkánu přilehlého městského opevnění, v letech 1844 – 1846 byla propojena s budovou židovské školy, a roku 1893 došlo k úpravám průčelí a interiéru. Svému původnímu účelu sloužila až do zániku kolínské židovské obce v roce 1953. V jejím interiéru zaujme především barokní štuková výzdoba klenby a monumentální svatostánek z roku 1696.

3D prohlídka Synagoga

3D prohlídka Synagoga - interiér

Jewish ghetto


The former Jewish district belongs to the most valuable monuments of its kind in the Czech Republic. Its axis composed the approaching street Karolíny Světlé and Na Hradbách, which in the past formed a single "Jewish" street. Entry to the ghetto from Kouřimská and Pražská Street was probably difficult to access due to the walls and passages fitted with lockable gates or chains. The district was once a world of living independently within the Christian town. Its large population (mid-17th century, almost 400 people) was crammed into less than four dozen of houses, which after numerous renovations, conducted in an effort to gain more living space, took on a bizarre appearance. Until the official abolition of the ghetto in 1782 and its actual connection with other parts of the town after the year 1848, there were appalling sanitary conditions, which caused the spread of various epidemics.
Development of the Jewish district was quite complex. The core of the ghetto, attested to in written sources as early as 1377, lied approximately in the area of ​​today's streets Na Hradbách and Karolíny Světlé, where near the city wall stood the synagogue in the Middle Ages. The northern boundary of the district was adjacent to parcels of houses in the corner of Pražská Street, in the east ​​the area of the ghetto reached only up to the exit of Zlatá (Golden) Lane. In the 16th and 17th century, the Jews managed to purchase several Christian houses in the neighbourhood, so the ghetto area increased by almost a third. The fact that some of the Jewish homes suddenly appeared in the area of ​​"Christian" streets, had to be dealt with by a series of discriminatory measures. Windows and doors leading outside the ghetto, were supposed to be in some cases even bricked up, or at least fitted with bars. This situation lasted until the late 18th century. Problems with poor hygiene were gradually solved by numerous reconstructions and demolitions. In the first quarter of the 20th century almost the entire southern half of Karoliny Světlé Street was demolished, which heavily disrupted the coherent nature of this part of the town. In place of Jewish homes were built new buildings that with their proportions contrast sharply with their surroundings. Since the second half of the 20th century most historical buildings of the ghetto were falling into disrepair, so many of the houses were on the verge of dereliction. Since the 1990s their gradual recovery has been realized.
The most important buildings of the ghetto were previously a synagogue and Jewish school. The core of the former school building No. 126 composes the left (southern) part, which contains the remains of the Gothic building from the 14th to 15th centuries, rebuilt after 1745. The late Baroque façade has been preserved from this time, its appearance reveals an association with the work of the architect Josef Jedlička. In the 19th century the house was used as a rabbi´s dwelling. In 1844 - 1846 a new building (No. 157) for the newly established elementary school was rebuilt onto it, which took the last vacant parcel of ghetto where there used to be a street leading to the synagogue. The school served its purpose until 1918. In 1992 the memorial plaque of 2,200 Jewish victims, deported during the Second World War from the territory of the former Kolín Oberlandrat, was affixed to its facade.
The passage through the ground floor of the building opens out onto the synagogue, which is without doubt, apart from Prague, one of the oldest and most valuable monuments of its kind in the country. It was built before the year 1422. In the second half of the 17th century there was a significant early Baroque reconstruction, finished in 1696. After a few more adjustments after year 1815, the synagogue expanded into the moat of the adjacent city walls, in the years 1844 to 1846 the building of a Jewish school was connected to it, and in 1893, some modifications were done to the facade and the interior. It served its original purpose until the dissolution of the Jewish community in Kolín in 1953. The interior decoration has especially interesting Baroque stucco arches and a monumental sanctuary from 1696.

3D preview The Synagogue

3D preview The Synagogue - interior

Galerie